Nejlepší trénink je ten, který vydrží.

Od stolu zpátky k pohybu

Po odchodu z armády jsem se začal věnovat IT oboru, ve kterém pracuji dodnes. Právě zde jsem na vlastní kůži poznal, jak velký dopad může mít dlouhodobé sezení na lidské tělo. Bolesti zad, ztuhlé kyčle, omezená mobilita nebo postupná ztráta kondice nejsou problémy pouze starších lidí. Často vznikají nenápadně a postupně.

Díky tomu jsem si uvědomil, že zdraví nemusí zachraňovat složité tréninkové plány. Často stačí několik minut správně zvoleného pohybu denně a tělo funguje výrazně lépe.

Vést lidi mě chytlo v Řecku

První zkušenosti s vedením lidí jsem získal jako animátor v Řecku, kde jsem vedl ranní rozcvičky, kruhové tréninky a sportovní aktivity pro hosty. Právě tam jsem zjistil, jak moc mě baví pomáhat ostatním zlepšovat se a sledovat jejich pokrok. Vidět člověka, který si začne více věřit, lépe se hýbe nebo dosáhne cíle, o kterém si myslel, že je mimo jeho možnosti, mě baví dodnes.

Když víc neznamená líp

Stejně jako mnoho lidí jsem ale dlouhou dobu vnímal trénink hlavně jako cestu k lepší postavě. Mým cílem byly svaly a vzhled. Výsledky sice přicházely, ale postupně jsem zjistil, že silně vypadající tělo nemusí být nutně silné, odolné nebo dobře fungující.

Během covidu jsem se naplno pustil do běhání. Udělal jsem spoustu chyb, ale zároveň získal mnoho zkušeností. Jedním z vrcholů bylo absolvování 43 kilometrů dlouhého běhu po hřebenech Brd z Prahy až na moji milovanou Dobříš. Na samotný závod jsem se připravoval pouhý měsíc a podařilo se mi ho dokončit za 4 hodiny. Tehdy jsem si připadal nezastavitelný.

Jenže právě tehdy jsem si také uvědomil, že více neznamená vždy lépe. Trénoval jsem příliš často, příliš intenzivně a příliš dlouho ignoroval signály vlastního těla. Výsledkem bylo přetížení a následný zánět stydké kosti – zranění, které mě na nějaký čas připravilo o možnost sportovat tak, jak jsem byl zvyklý.

Co mě to naučilo

Právě během rehabilitace jsem začal mnohem více studovat fungování lidského těla, regeneraci, prevenci zranění a principy dlouhodobě udržitelného tréninku. Uvědomil jsem si, že cílem není člověka po každém tréninku zničit, ale umožnit mu sportovat kvalitně po mnoho let.

Dnes už nevnímám sport pouze jako prostředek ke zlepšení výkonu nebo vzhledu. Sport je pro mě především nástroj pro fyzické i psychické zdraví. Pomáhá mi zvládat stres, pročistit hlavu, získat energii a udržovat rovnováhu v životě.

Ačkoliv mě sport neživí, je jednou z nejdůležitějších součástí mého života. Právě proto se snažím pomáhat lidem budovat sílu, kondici a zdraví způsobem, který je dlouhodobě udržitelný a respektuje jejich individuální možnosti.

Sport pro mě není povinnost ani způsob, jak pálit kalorie. Je to něco, co mi pomáhá být lepším člověkem. Když mám náročné období v práci nebo v osobním životě, právě pohyb je často tím, co mi pomůže srovnat myšlenky a vrátit se do rovnováhy.

Proto se nesnažím lidem pouze sestavovat tréninky. Snažím se jim ukázat, že pohyb může být přirozenou součástí života, která přináší radost, energii a dlouhodobé zdraví.